Ve středu 3. června 2026 jsme se s třídami VII. A a VII. C vydali na místo, kde české dějiny nejsou jen kapitolou v učebnici, ale doslova se jimi prochází – na Pražský hrad. Přiznám se, že pro mě osobně to byla jedna z těch akcí, u kterých člověk předem ví, že budou organizačně náročné, ale zároveň cítí, že mají opravdu smysl. Když žáci stojí v chrámu svatého Víta, procházejí Zlatou uličkou nebo poslouchají příběhy o českých panovnících přímo na místech, kde se historie odehrávala, dostává výuka úplně jiný rozměr než v běžné hodině ve třídě.
Naše cesta na Hrad nebyla samostatnou jednorázovou akcí. Navazovala na předchozí návštěvu Národního muzea, kde jsme ve středu 20. května navštívili výstavu „Přemyslovci“. Právě tam žáci pracovali v týmech formou badatelské výuky. Nešlo tedy jen o to projít výstavu a „něco si poslechnout“, ale aktivně hledat informace, přemýšlet nad souvislostmi, zpracovávat poznatky a připravovat vlastní projekt, který žáci následně prezentovali v hodinách občanské výchovy a dějepisu. Celý tento blok jsme pojali jako malé putování českou historií – od Přemyslovců až po symboly české státnosti, které jsme mohli vidět právě na Pražském hradě.
Na Hradě nás čekal opravdu bohatý program. Prošli jsme si klasický hradní okruh, navštívili jsme katedrálu svatého Víta, obdivovali její výzdobu, vitráže i monumentální prostor, prošli jsme Starý královský palác, viděli Vladislavský sál, repliky korunovačních klenotů, zahrady a samozřejmě také Zlatou uličku s malými domečky, které děti velmi zaujaly. Celou dobu nás doprovázela skvělá paní průvodkyně Mgr. Ivana Ivkovičová, která dokázala dětem vyprávět poutavě, srozumitelně a s velkým přehledem. Díky ní jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, které by nám při běžné prohlídce snadno unikly.
A protože i historické nadšení potřebuje občas doplnit energii, nechyběla ani příjemná přestávka v kavárně a samozřejmě zmrzlina. I tyto chvíle k podobným akcím patří – děti mají prostor sdílet dojmy, odpočinout si a prostě si společný den užít.
Celá akce byla skutečně velmi vydařená. Měla atmosféru, smysl i jasnou návaznost na výuku. Žáci se aktivně zapojili, pracovali v týmech, prezentovali své poznatky a — co považuji za velmi důležité — měli možnost vidět na vlastní oči místa i artefakty, o kterých se učíme. A právě v tom podle mě spočívá kouzlo dějepisu – ukázat žákům, že historie není jen řada jmen, dat a událostí, ale živý příběh, který stále promlouvá do naší současnosti. Příběh, který můžeme objevovat, vnímat všemi smysly a na takových místech, jako je Pražský hrad a jeho okolí se ho na okamžik téměř dotknout.
Dětem se výlet opravdu moc líbil a já mám velkou radost, že jsme si společně mohli červen zpestřit právě tímto historickým putováním.
Alexandra Cihlářová
