Pondělí 15. dubna 1912, 2:20 hodin ráno. Ticho severního Atlantiku. RMS Titanic, největší, nejluxusnější, nepotopitelný symbol technické dokonalosti a sebevědomí začátku 20. století, pomalu klesá ke dnu…
Pondělí 23. února 2026 – v 9:30 hodin stojí skupina sedmáků před halou č. 6 PVA Letňany a chystá se nalodit.
Palubní vstupenka do minulosti
Při vstupu každý z nás obdržel palubní lístek se jménem skutečného pasažéra Titaniku. V tu chvíli se historie mění v osobní zkušenost – již nejsme žáci sedmé třídy, ale cestující první, druhé či třetí třídy. Procházíme se mezi replikami kajut, čteme dopisy cestujících, prohlížíme dobové fotografie. Najednou není tak těžké představit si hudebníky hrající na palubě, rodiče uklidňující děti nebo cestující, kteří stále věřili, že se nic vážného neděje – během prohlídky jsme sledovali jejich příběhy, abychom na konci i my sami zjistili, jaký byl náš osud – tento moment patřil k těm nejsilnějším.
Luxus i skromnost na jedné lodi
Expozice věrně rekonstruuje části interiéru lodi, od přepychové kajuty první třídy přes elegantní jídelní salonek až po jednoduché prostory třetí třídy – viditelné srovnání rozdílů mezi společenskými vrstvami počátku 20. století pro lepší pochopení tehdejších životních poměrů – to vše doplněno originálními artefakty vyzdviženými z vraku lodi spícího tiše v hloubce téměř čtyř kilometrů. Představa, že tyto předměty ležely mnoho let pod hladinou, dodávala celé expozici mrazivou atmosféru.
Ledový dotek historie
Stejně tak mrazivý byl i blok skutečného ledu, kterého se návštěvníci mohou dotknout, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak studená byla voda v noci ze 14. na 15. dubna 1912.
Návštěva výstavy nebyla jen doplněním učiva o průmyslové revoluci. Byla především silným emocionálním zážitkem, který v nás zanechal otázky o pýše a tragických chybách i odvaze se z nich poučit. Titanic tak dodnes zůstává živou připomínkou lidské chlouby i fascinujícího vědeckého pokroku.
Lukáš Novák
