Ve dnech 28. až 29. května 2024 se žáci 9. ročníku vydali na dvoudenní historickou exkurzi do Polska. Cílem této vzdělávací akce bylo prohloubení znalostí o dějinách našeho severního souseda a zejména pak o událostech druhé světové války a její nejtemnější kapitoly, holokaustu. Deváťáci tak dostali možnost poznat místa z hodin dějepisu na vlastní oči.
První den navštívili jednu z předních turistických destinací střední Evropy, bývalé hlavní město polských králů, starobylý Krakov. Po takřka sedmihodinové cestě autobusem se vydali na prohlídku historického centra města, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Procházeli se kamennými uličkami židovské čtvrti Kazimierz, obdivovali zachovalé synagogy a poslouchali povídání průvodce o bohatých a pohnutých dějinách tohoto místa. Kazimierz je dnes moderní čtvrtí, které se podařilo zachovat svébytnou atmosféru a vyrovnat se s nejtragičtějšími událostmi 20. století, kdy místní židovská komunita byla nejprve přemístěna na druhý břeh řeky Visly a pak téměř zdecimována.
Při své procházce Krakovem nemohli minout Wawel, vápencový pahorek nad městem, který je dnes plný polských národních symbolů – jen namátkou: katedrála sv. Stanislava a sv. Václava, kde se konaly korunovace polských panovníků, Královský hrad, monumentální jezdecká socha Tadeusze Kościuszka i pomník Jana Pavla II. Zavítali rovněž ke kovové soše Wawelského draka plivající opravdový oheň.
Přirozeným cílem každé procházky Krakovem je slavné náměstí Rynek Główny se Sukiennicí, kde se naši žáci zastavili u kostela sv. Marie a dočkali se zaslouženého rozchodu. Historii nejoddanější účastníci exkurze se s panem průvodcem vydali do Muzea knížat Czartoryských, kde si na vlastní oči mohli prohlédnout originál obrazu Dáma s hranostajem od geniálního renesančního umělce Leonarda da Vinciho.
Atmosféra historického centra města byla natolik okouzlující, že si ji většina žáků připomenula i v rámci večerního rozchodu. Jakmile zapadlo slunce, město získalo až pohádkovou atmosféru. Vzduch byl plný zvuků živé hudby, která se nesla ze zaplněných restaurací a kaváren, v nichž si hosté pochutnávali na tradičních polských specialitách. V ulicích se rozezněli pouliční zpěváci a hudebníci, kteří historickému centru dodali neopakovatelný šarm. Žáci si uvědomili, že Krakov je město, kde si bohatá historie podává ruku s neobyčejně živou kulturní přítomností.
Druhý den se deváťáci vydali do bývalého nacistického koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, který je do kolektivního svědomí lidstva vytesán jako jedno z nejhrůznějších míst, které kdy bylo vytvořeno. Při průchodu bránou Auschwitz s nápisem „Arbeit mach frei“ si všichni uvědomili, že vstupují do prostoru, který sloužil k masovému vyhlazování nevinných lidí. V muzeu spatřili tisíce osobních předmětů, které byly zabaveny vězňům – boty, brýle, hřebeny, kufry a lidské vlasy… Každý předmět měl svůj příběh, svou vlastní tragédii, jednoho zavražděného člověka. Pohled na dětské botičky a oblečení byl doslova srdcervoucí. Během prohlídky žáci prošli několik vězeňských ubikací, plynovou komoru a krematorium. Každý jejich krok je přibližoval k osudům obětí, které zde byly uvězněny, mučeny a zavražděny.
Pak dorazili do Birkenau, místa největšího utrpení, které sloužilo jako vyhlazovací tábor. Nekonečné pole dřevěných baráků a železniční rampa vedoucí k rozvalinám vyhlazovacích zařízení, kde došlo ke zhmotnění pekla na Zemi…
Chci věřit, že celá akce byla pro naše deváťáky velkým obohacením a posunula jejich historické znalosti na novou úroveň. Snad je rovněž upozornila na obrovskou důležitost uchovávání historického povědomí o nejtemnějších kapitolách lidských dějin.
Věřím, že z našich deváťáků vyrostou lidé, kteří si budou uvědomovat význam míru a vzájemné lidské tolerance a slušnosti.
Roman Navrátil
Ohlasy žáků
Johanka Heřmanová (IX. B): „Ve škole se učíme, že historii by člověk neměl zapomínat. Měl by se z ní dokázat poučit. Myslím, že na výlet do Krakova a Osvětimi opravdu nikdo z nás nezapomene. Všechny nás hluboce zasáhl, ale nikdy bychom ho už nechtěli opakovat, a to jsme byli jen „diváci“. Naprosto neuvěřitelná hrůza, tragédie a nepochopení toho, že někdo mohl něco takového spáchat a jiní to dovolili a přihlíželi tomu. Pro nás se tento výlet stal důležitým životním milníkem, který si s sebou navždy poneseme. Vydal za tisíc namluvených hodin v lavici. Děkujeme.“
David Pospíšil (IX. B): „Všichni jsme někdy byli v nějakém muzeu. Většina skrývá různá tajemství historie, ale jen hrstka v nás probudí horor a nevolnost. Pro mě a spolužáky to byl koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau. Pocit, který jsem prožíval, byl chladný, protékal páteří z toho člověkem vytvořeného pekla. Je to kus historie, který nikdy nesmí být zapomenut. I když je z místa nyní už jen muzeum, tak stále myslím na jeden citát, který mi uvízl v paměti. Je to citát od jednoho z přeživších a zní: Z Auschwitzu jste se dostat mohli, ale Auschwitz se nikdy nedostane z vás…“
