Den před svátkem sv. Martina jsme ve třídě měli tematický den věnovaný této stále živé tradici. Při zkoumání příběhu o sv. Martinovi jsme se zaměřili na rozvoj čtenářské gramotnosti. Děti nejprve vyluštily křížovku, která je dovedla k samotné legendě o tomto světci. Po přečtení příběhu žáci pomocí vyhledávače v počítači zjišťovali na internetu význam pro ně dosud neznámých slov almužna a poustevník. Pak již následoval kvíz a otázky k textu ověřující míru porozumění. Děti také bavila práce s lidovými pranostikami, u kterých se pokoušely vysvětlit jejich správný význam.
Bohužel jsme na internetu vyhledali v předpovědi počasí, že Martin tentokrát na bílém koni nepřijede, a tak jsme si jeho bělouše nad městem alespoň namalovali. Děti se dozvěděly, proč je sv. Martin patronem vojáků, koní i hus. Povídali jsme si i o tom, jaké jídlo se připravuje na tento svátek a proč, a rozhodli jsme se, že se pokusíme společně upéct svatomartinské rohlíčky.
Tuto aktivitu jsme si schválně nechali až na pondělí 13. listopadu, protože v tento den měl vyvrcholit náš tříměsíční třídní projekt Jsem laskavec. Dne 13. 11. se totiž slaví Světový den laskavosti a naše třída se rozhodla do tohoto happeningu i letos zapojit svým dobrým skutkem. Předcházela tomu každodenní práce s naším třídním laskavým podzimním kalendářem, kterým jsme se od začátku školního roku nechali inspirovat ke každodenním malým dobrým skutkům. Děti tak šířily od září laskavost doma i ve škole, vyzkoušely si, jaké to je dělat dobro a mít radost z radosti druhých. Nyní přišla chvíle na společný velký dobrý skutek. Rozhodli jsme se poděkovat našim paním kuchařkám ze školní jídelny za to, jak nám denně připravují chutné obědy, a jednou na oplátku připravit něco na zub pro ně.
Do přípravy martinských rohlíčků se pustili všichni s velkým nadšením, každý si vyzkoušel práci s těstem, plnění makovou náplní, zarolování rohlíčku i potření rozšlehaným vajíčkem. Jen bylo pro všechny nedočkavé kuchaře příliš dlouhé čekání na upečení rohlíčků v troubě. Tak jsme si ho zkrátili výrobou společného přáníčka pro paní kuchařky. Hotové voňavé rohlíčky jsme pak zanesli překvapeným paním kuchařkám a také jsme pár rozdali v ředitelně a sborovně. Ti, co ochutnali, nešetřili chválou.
Děti na sebe byly právem pyšné a jejich radost z vykonání tohoto skutku byla opravdu obrovská. Doufám, že si zjištění, že konat dobro je radost, ponesou s sebou do života.
Ilona Kaplanová, třídní učitelka
