Již tradičně jsme na konci školního roku opustili budovu školy. Tentokrát jsme se vydali do nejvyšších českých hor Krkonoš. Naším útočištěm se stal Hotel Černá bouda na Černé hoře (1 299 m n. m.), kam jsme se dostali lanovkou z Janských Lázní, neboť jsme šetřili své nohy na další den, kdy nás čekala celodenní túra.
První den jsme se šli projít po blízkém okolí po naučné stezce skrze Černohorské rašeliniště s velkým výskytem suchopýrů. Vycházku jsme zakončili u stánku se zmrzlinou.
Následující den jsme se vydali na již zmiňovaný celodenní výlet po hřebenech Krkonoš. Naším cílem se stala Chalupa na Rozcestí, které místní neřeknou jinak než „Bufáč“. Strastiplná cesta vedla přes Kolínskou boudu, Lučiny, Svornost, Lesní boudu, kde jsme se občerstvili i přesto, že měla paní provozní ještě zavřeno. Zřejmě jsme nevypadali úplně svěže. Další naše kroky vedly k Lyžařské boudě do dlouhého táhlého kopce zvaného Liščí hora (1 363 m n. m.). Po zdolání tohoto vrcholu jsme si krátce odpočinuli, pokochali se panoramatem Krkonoš a celí upocení jsme pokračovali dál ke stanovenému cíli. Občerstvení Na Rozcestí bylo naštěstí otevřené a tak jsme tu doplnili ztracenou energii – borůvkovými knedlíky, utopenci, párky v rohlíku, krkonošským kyselem, couračkou tj. zelňačkou a dalšími dobrotami. Abychom nešli tou samou cestou zpět, vydali jsme se k Dvorské boudě, kde jsme opustili červenou turistickou značku a odbočili na pěšinu vedoucí přes Zadní Rennerovky, Luisinu výšinu a oblast Zlaté návrší. Po této pěšině, kterou značila zelená barva, jsme se dostali opět na rozcestí Pod Lesní boudou. Odtud nás čekala závěrečná etapa celého výletu – Hrnčířské Boudy, Lučiny, Kolínská bouda a poslední krpál zvaný Václavák, pak už jen HURÁ – Černá bouda. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že počasí v horách je opravdu velmi nevyzpytatelné. Zažili jsme slunce, déšť i kroupy.
Po večerním odpočinku následovalo odreagování na diskotéce s DJ Filipem. Všichni jsme si výborně zatančili. Ráno vstát, zabalit a uklidit pokoj, nakonec nikomu nedělal žádný problém. Dopoledne krátká zdravotní procházka, aby nám chutnalo. Po vynikajícím obědě (kuřecí plátek s opečeným bramborem a salátem Coleslaw) jsme opustili hotel i se svými zavazadly a šli jsme směr Černohorský expres – horní výstupní stanice. Někteří z nás využili možnosti jet dolů lanovkou, ale většina se rozhodla jít pěšky. Cestu k autobusu nám vybral Tonda a to přímo pod lanovou dráhou, po černé sjezdovce. Stálo nás to mnoho sil, bolavá i rozbitá kolena. V půl čtvrté odpoledne jsme všichni plní zážitků zdárně nastoupili do autobusu směr Průhonice. Unavení ale natěšení na nadcházející letní prázdniny.
Iva Chudomelová, třídní učitelka VII. B
