Dne 10. února 2017 žáci 5. ročníku v rámci výuky předmětu vlastivěda navštívili obec nedaleko Prahy, obec Lidice.
Zpráva z exkurze – 5. ročník
Program s lektorkami začal v Lidické galerii, kde byli žáci rozděleni do tří skupin. Děti se nejprve učily poznávat některými svými smysly různé materiály a následně ve dvojicích nebo ve skupinách tvořily živé sochy a sousoší. Smyslem této činnosti byla snaha o to, aby si žáci dovedli představit, jak různorodě může umělec pracovat s pohybem, gestem a především s emocí, jak ji může vyjádřit ve svém díle a jak ji můžeme my vnímat.
Následně jsme se přesunuli na pietní území, tedy na místo, kde dříve stály původní Lidice. Děti zde mohly vidět, co se z obce dochovalo do dnešních dnů, a to základy Horákova statku. Nedaleko se nachází místo popravy lidických mužů, dnes je/jej symbolicky připomíná zídka s nápisem. Naproti je hromadný mužský hrob označený velkým křížem. Asi nejemotivnější zastavení však teprve následovalo u sousoší věnovanému dětským obětem války od akademické sochařky Marie Uchytilové.
Na závěr jsme navštívili muzeum, kde nám prostřednictvím dobových záběrů bylo představeno období od roku 1918 až do samotného vyhlazení obce v roce 1942. V samotné expozici byly vystaveny různé předměty, jež unikly zkáze, např. kostelní dveře, hrnečky, šaty apod. V muzeu jsme mohli zhlédnout řadu dobových filmů, zvukových nahrávek, plakátů a dalších artefaktů. Velmi působivé byly dopisy s autentickými a velmi emotivními texty, jež nic netušící děti napsaly svým rodinám a blízkým krátce před smrtí v plynových vozech koncentračního tábora Chelmno.
Reflexi exkurze do Lidic byly věnovány hodiny vlastivědy před i po exkurzi a rovněž hodina českého jazyka, v níž žáci měli možnost vyjádřit své dojmy. Některé žákovské reflexe naleznete níže. Emotivní zážitky mohly děti zhmotnit i v hodině výtvarné výchovy. Z modelíny vytvořily obličeje nesoucí emoce, které s příběhem Lidic souvisí.
Lidice pohledem páťáků
Anna Dobřichovská (V. B): „Návštěva Lidic ve mně vyvolala mnoho smíšených pocitů. Zamýšlím se nad tím, proč právě Lidice dopadly tak, jak by mohla dopadnout každá jiná obec. Při pohledu na pomník lidických dětí mi sjel mráz po zádech. Vcítím-li se do jejich kůže, hluboce je obdivuji, zároveň však pociťuji smutek a beznaděj. V muzeu, které jsme navštívili, mě nejvíce zaujaly načtené dopisy lidických dětí. I po návratu z exkurze jsem se nad touto smutnou událostí ještě několikrát zamýšlela.“
Tobiáš Kaun (V. B): „…Měl jsem hrozný pocit, když jsem si představil, že na cestě, kde jsem šel já, chodili normální lidé a potom nacisté. …Je mi moc líto těch lidí, co si žili svůj život a najednou slyšeli výstřely.“
Vendy Havelková (V. B): „…Když jsem v muzeu slyšela nahrávky dopisů lidických dětí, které v nich prosily o tak v této době levné věci, začala jsem brečet.“
Oskar Plavec (V. B): „…Nejvíce mě zaujalo, že nejmladší zastřelený byl teprve 14 letý chlapec. …Neuvěřitelné bylo také to, že si nacisté dali velikou práci s tím, aby zavezli celý rybník, překopali koryto potoka a změnili vzhled okolí. Byl to silný zážitek. V pátek večer jsem nemohl dlouho usnout.“
Mgr. Radka Jílková, Mgr. Alena Mátlová, Mgr. Tomáš Novotný
