Naše škola se 21. listopadu 2014 zapojila do celorepublikové akce, která byla zaměřena na podporu lidí nemocných cystickou fibrózou. Tato akce probíhá každoročně pod názvem Větrníkový den.
Žáci devátého ročníku si na toto téma připravili prezentace, které během první vyučovací hodiny představili ve 4. až 8. třídách. Seznámili tak s tímto závažným onemocněním své mladší spolužáky. V ostatních třídách se o to postaraly třídní učitelky.
Pak se žáci pustili do výroby papírových a plastových větrníků. Velké překvapení si přichystala žákyně z deváté třídy, která přinesla do školy větrníky vlastnoručně upečené.
Během velké přestávky se všichni přítomní žáci a zaměstnanci školy shromáždili v prostoru před školou a vytvořili obrazec větrníku. Společná fotografie se velmi povedla a bude zaslána do soutěže vyhlášené Klubem nemocných cystickou fibrózou. Obrázky budou zveřejněny na jejich webových stránkách a jeden bude vylosován. Výherce pak obdrží dárek od patrona Ivana Trojana.
Po společném fotografování se někteří žáci se svými učiteli vydali vyrobené větrníky rozdávat. Ti mladší zůstali v Průhonicích, starší se vydali do ZŠ v Čestlicích, nákupní zóny Čestlice, Městské knihovny Opatov a OC Chodov v Praze. Pro většinu žáků to byla nová zkušenost.
Projektový den se velmi vydařil. Pomohli jsme tak zvýšit povědomí o tomto závažném a nevyléčitelném onemocnění.
Mgr. Alena Randusová, metodička prevence
Ohlasy žáků 7. ročníku
Adéla: „V pátek 21.11. byl „Větrníkový den“ připomínající lidi, kteří trpí cystickou fibrózou. Na začátku vyučování jsme šli na prezentaci deváťáků. Vysvětlili nám, že je to nemoc, která zabraňuje těmto lidem se zhluboka nadechnout. Mají slanou kůži a dožívají se asi 32 až 38 let. Tato nemoc není nakažlivá, je dědičná. Prezentace trvala přibližně 20 minut. Potom jsme šli do třídy vyrábět větrníky jako takový symbol této nemoci. Proč zrovna větrníky? Protože pro nás je to hračka rozfoukat větrník, ale pro ně je to velmi namáhavé, protože mají nemocné plíce.“
Majda, Kája a Domča: „My, sedmáci, jsme se rozhodli, že se vypravíme s vlastnoručně vyrobenými větrníky na Opatov a tam je budeme rozdávat a seznamovat lidi s touto nemocí. Naše skupinka potkala nepříjemné i hodné lidi. Protivnou paní, která řekla, že nemá čas a o kus dál si sedla na lavičku. Milá starší paní nám chtěla dávat peníze, ale my jsme je odmítly a řekly jí, ať se ještě podívá na webovou stránku (odkaz byl na lístečku připevněném na tyčce větrníku). Potkaly jsme taky dvě zdravotní sestry a bály jsme se, že jsme něco řekly špatně, ale ony nás pochválily za to, že upozorňujeme na tuto závažnou nemoc.„
Denisa: „Potkali jsme jednu paní a ta se nás hned ptala, jestli vybíráme peníze, a my že ne. Říkali jsme jí, že jenom chceme informovat lidi, že takoví nemocní lidé existují. Byla z nás nadšená a pověděla nám, že se jí ještě nikdy nic takového nestalo.“
Mathias: „Nejdřív jsme potkali asi dva lidi, kteří o této nemoci nic nevěděli, ale bohužel jsme potkali také ty, kteří cystickou fibrózu mají v rodině, nebo jim na tuto nemoc umírají přátelé.“
Markéta: „Byla jsem ve dvojici s Terkou, rozdaly jsme přibližně osm větrníků, ale asi šest lidí nic nechtělo, nebo nás úplně ignorovali. Nejzajímavější bylo asi setkání s jedním pánem. Ptal se nás, jestli máme povolení, a když zjistil, že větrníky jsou zadarmo, začal se červenat. Celý den jsem si užila.“
