V pátek dne 12. prosince 2025 se v jedné z učeben ZŠ Průhonice otevřel pomyslný ráj srdce a labyrint světa – světa fotografie, náhod i dobrých rozhodnutí.
Tomáš nekázal shora jako „ten známý fotograf“. Mluvil jako někdo, kdo si dobře pamatuje, jaké to je být studentem, tápat, hledat směr a nevědět, kam přesně naše kroky povedou.
S lehkostí i nadhledem vyprávěl o svých raných letech či o tom, jak se řízením osudu dostal až ke studiu na FAMU. Nešlo o pár historek vedoucích k rychlému úspěchu, ale o cestu, na které bylo potřeba mít oči otevřené. Být připraven zmáčknout spoušť v ten pravý okamžik, být ve správný čas na správném místě.
Reklama, portréty osobností a kampaně, které dnes známe z médií, tehdy znamenaly hlavně první velké zkoušky. Jak zachytit člověka? Jak vystihnout emoci? A co dělat, když realita není tak fotogenická? Tomáš hovořil otevřeně i o pochybnostech, o chybách, o učení se za pochodu. Focení se v jeho podání stalo řemeslem tvořícím hodnoty.
Zmínil také svůj pohled na tři zásadní momenty, které proměnily fotografii jako takovou: Nástup digitálu – začátek nekonečného množství pokusů. Sociální sítě – jazyk každodennosti. Umělá inteligence – nová výzva s řadou otázek.
V závěru jsme se ocitli na balkoně Tomáše Třeštíka, odkud vznikla série netradičních snímků. Místo, které se stalo improvizovaným ateliérem i jevištěm. Před objektivem se tu střídaly slavné tváře i neobyčejní lidé z ulice. Po Melantrichu (Paláci Hvězda) je to zřejmě další balkon, který si ponese vlastní auru historicity – tiché svědectví doby a osobitých příběhů.
Celá přednáška byla autentická, nekonvenční, bez pozlátka. Nabídla chuť dívat se kolem sebe, protože věrný obraz skutečnosti může vzniknout právě při pohledu z balkonu.
Tomáši, děkujeme!
Lukáš Novák
